V této a následující procházce si projdeme staroměstskou část tzv. Královské cesty, nazvané podle korunovačních průvodů českých králů. Královská cesta začínala na hranicích Starého města u Prašné brány. Průvod procházel Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí dále přes Malé náměstí, odkud zabočil do Karlovy ulice. Pokračoval po Karlově mostě a na území Malé Strany vstoupil v Mostecké ulici. Přes Malostranské náměstí kráčel vzhůru Nerudovou ulicí, odkud se zatočil ulicí Ke Hradu na Hradčanské náměstí, kde panovníka u hlavní brány Pražského hradu uvítal Nejvyšší purkrabí. Všechny úseky této dlouhé a velkolepé Královské cesty jsou součástí našeho „cestopisu“. Malostranská část cesty je popsána ve druhé a třetí procházce kapitoly Paláce, zahrady a chrámy Malé Strany, procházka po Karlově mostě je součástí kapitoly Na řece a nad řekou.
Do Starého Města vejdeme z Náměstí Republiky Prašnou bránou, kterou vedla stará cesta do Kutné Hory a východních Čech.
Prašná brána byla postavena po roce 1476 pozdně gotickým stavitelem Matějem Rejskem na místě na místě starší brány, zvané pro svůj zanedbaný stav Odraná. Původně se Prašná brána nazývala Horská a dnešní název získala až v 17. století, kdy v ní bylo umístěno skladiště střelného prachu. Většina původní kamenické výzdoby byla nepřízní doby i lidí zničena. Její torza jsou k vidění v prvním patře interiéru.
Několik zachovalých Rejskových výjevů na fasádě má dosti rozpustilý charakter: v přízemí na jihovýchodním nároží (k ulici Na Příkopě) nabízí mladík dívce za jednoznačnou protislužbu měšec peněz, vedle, pod novodobou sochou Přemysla II.Otakara, je zobrazena dívka políčkující jinocha, jenž jí sahá pod sukni. Převážná část nynější výzdoby pochází až z doby puristické restaurace, kterou v letech 1875 – 1886 provedl Josef Mocker.
U věže stával Králův dvůr, dočasné sídlo českých panovníků. Byl založen králem Václavem IV. a dále v něm pobývali císař Zikmund Lucemburský a Albrecht Habsburský, král Ladislav Pohrobek a Jiří Poděbradský. Teprve král Vladislav Jagellonský se odtud v roce 1483 přestěhoval zpět na Hrad. Později dvůr pustl a v 17. století na jeho místě postupně vznikl arcibiskupský seminář s kostelem sv. Vojtěcha a ještě později kasárna. V letech 1902 – 1903 byl areál zbořen a na jeho místě dnes stojí Obecní dům a některé domy mezi Celetnou a Královodvorskou ulicí.
Na začátku Celetné ulice stojí vpravo Pachtovský palác (čp. 585/31), barokně přestavěný Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Na fasádě jsou umístěna štuková poprsí císařovny Marie Terezie a Františka Lotrinského. Následující klasicistní dům U zlatého anděla (čp. 588/29) býval prominentním hotelem, v němž přespala například dánská a řecká královna i králové saský a hannoverský. V roce 1848 v něm pobýval ruský anarchista Michail Bakunin. V revolučních dnech téhož roku tady bylo sídlo pražského povstaleckého štábu.
Naproti, v místech bývalého dvora českých královen, stojí nová Mincovna (čp. 587/36), vybudovaná na základech středověkých domů po roce 1755. Mince se zde razily v letech 1539 – 1784. Velkoryse je řešen barokní portál s postavami vojáků, podpírajícími balkon a hermovkami kutnohorských havířů. V 19. století zde sídlilo pražské vojenské velitelství, před nímž došlo dne 12. 6. 1848 k první srážce mezi Pražany a vojáky z posádky knížete Windischgrätze. Náhodný výstřel do oken domu tehdy zabil jeho ženu, kněžnu Windischgrätzovou.
Za klasicistní fasádou domu zvaného V Templu (čp. 589/27) se skrývá jádro zrušeného kostelíka Obrácení sv. Pavla. Kostelík tu pravděpodobně stával již ve 13. století, kdy toto městiště patřilo templářskému řádu. Ve 2. polovině 17. století zde byl zřízen špitál a současně s ním byl stavěn kostel, vysvěcený roku 1673. Roku 1784 byl špitál i kostel zrušen a přeměněn na obytný dům. Byla zde také zřízena kavárna, do které rád chodíval po svém návratu z vyhnanství v Brixenu Karel Havlíček Borovský. Pamětní deska na vedlejším domě U čtyř sloupů (čp. 590/25) připomíná, že zde žil a roku 1848 zemřel významný filosof a matematik Bernard Bolzano.
Vedlejší dům U Šalamouna (čp. 592/23) má pozoruhodnou vrcholně barokní dynamickou fasádu, která se připisuje Giovannimu Santinimu.
Protější nárožní dům U černé Matky Boží (čp. 569/34) byl postaven v letech 1911 – 1912 architektem Josefem Gočárem ve slohu kubismu. Kubismus v architektuře je až na několik výjimek českým unikem a tento dům patří mezi jeho nejlepší ukázky. Na novostavbu byla přenesena socha Panny Marie z původního domu. V domě je vystavena unikátní sbírka českého kubistického umění. V protějším domě U červeného orla (čp. 593/21), zvaném též U jelena v kotli, bývala v 19. století kavárna U Suchých, navštěvovaná českými vlastenci, mezi jinými i Josefem Kajetánem Tylem a Karlem Hynkem Máchou. Mácha se tu seznámil se svou milou Lori Šomkovou.
Dojdeme k domu Menhartovskému (čp. 595/17), zvanému též U koz. Původem gotický dům byl do dnešní podoby přestavěn barokním architektem Vítem Václavem Kaňkou. V letech 1756 – 1776 zde působila kolej vychovatelského řádu piaristů, vedená osvícenským historikem Gelasiem Dobnerem. V průchodu do ulice Štupartské stojí dřevěná socha Herkula se lvem z počátku 18. století.
Naproti Menhartovskému domu stojí dům U supa (čp. 563/22) s výrazným domovním znamením. Následuje Buquoyský palác (562/20), původně rozsáhlý gotický objekt, renesančně, barokně a klasicistně přestavěný. Oby domy slouží Univerzitě Karlově.
Kolem paláce Caretto-Millesimovského (čp. 597/13) se zachovanými základy gotické stavby a se vznosnou vrcholně barokní fasádou dojdeme k domu U českého lva (čp. 598/11) s vinárnou umístěnou částečně v gotickém sklepení. V roce 1781 tady byla zřízena „malá pošta“, zvaná lidově „klapačková“. Měla za úkol rychlé doručování dopisů v Praze a do vzdálenosti tří mil od hradeb. Poslové pošty, oblečení do soukenného pláště a třírohého klobouku, se lidem ohlašovali hlasitou klapačkou. Pro nezájem byla zrušena v roce 1820.
Po levé straně následuje palác Hrzánů z Harasova (čp. 558/12), patřící z výtvarného hlediska k nejcennějším v ulici. Jeho vrcholně barokní průčelí od Giovanniho Battisty Alliprandiho je vyzdobeno plastikami z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Následuje dům U bílého páva (čp.557/10) s půvabným rokokovým domovním znamením.
Na levé straně za ulicí Štupartskou stojí budova Týnské fary (čp. 601/5) s postranním vchodem do chrámu Panny Marie před Týnem. Ve vedlejším domě U tří králů (čp. 602/3) bydlel v letech 1896 – 1907 pražský židovský spisovatel Franz Kafka. Dům je pozoruhodně zachovalou gotickou stavbou – gotické zůstaly i domovní štíty a krov ze smrkového dřeva.
Na protější straně ulice si všimneme domu U černého slunce (čp. 556/8) a U bílého lva (555/6), oba se zajímavým domovním znamením. První z nich byl bydlištěm pěvkyně Josefíny Hambacherové, která se zde roku 1776 provdala za hudebníka Františka Xavera Duška.
Na konci ulice po levé straně stojí Sixtův dům (čp. 553/2). Na počátku 17. století v něm bydlel Jan Theodor Sixt, účastník stavovského povstání proti Habsburkům. Po prohrané bitvě na Bílé hoře roku 1620 byl odsouzen spolu s 27 pány k smrti, avšak na náměstí „pod sekyrou“ mu byla udělena milost. Roku 1626 odešel do exilu a dům získal písař Fabricius, jedna z obětí pražské defenestrace 1618, jež stála na počátku stavovského povstání; opět jeden z dějinných paradoxů, na které je Praha bohatá.