Prvořadý význam má na Staroměstském náměstí komplex budov Staroměstské radnice (čp. 1/3). Ta byla zřízena na základě privilegia krále Jana Lucemburského v roce 1338 a prošla složitým stavebním vývojem. Jejím základem je dům Volflina z Kamene, získaný obcí již roku 1338. Hrotitý pozdně gotický portál s tesanými kytkami a kraby pochází ze třetí čtvrtiny 15. století. Pozdně gotické okno vedle portálu je zdobeno znaky Prahy, Českého království a iniciálou krále Vladislava Jagellonského. Nad původním gotickým portálem vidíme renesanční okno se znaky Římské říše, Českého království a Starého Města po stranách.
Radniční věž, vysoká 65,5 metrů, se začala stavět krátce po roce 1338. Arkýřová kaple na věži byla vysvěcena roku 1381, regotizována koncem 19. století a opravena v roce 1948. Na chodníku pod ní, směrem k Pařížské třídě, je v mozaikové dlažbě kříži vyznačeno místo, kde bylo v roce 1621 popraveno 27 českých pánů (ne všichni byli panského stavu a slovo „český“ je třeba chápat ve smyslu zemském).
Druhý radní dům byl přistaven po roce 1360 vedle domu Volflinova. V prvním patře jej zdobí honosné renesanční okno. Na fasádě nad okny druhého patra jsou umístěny znaky městských konšelů z doby kolem roku 1470. Následující dům kožešníka Mikše získala obec roku 1458. Nyní má novorenesanční průčelí. Vedlejší dům U kohouta s klasicistní fasádou získala obec po roce 1830. V přízemí tohoto i předešlého domu byly odkryty arkády loubí z druhé poloviny 14. století. Součástí radnice je od roku 1896 i další, do náměstí vystupující dům U minuty (čp. 3/2) s renesančními sgrafity, zobrazujícími mytologické výjevy.
Radniční blok od věže směrem k Pařížské třídě byl několikrát přestavován a nakonec zničen v Pražském povstání v květnu 1945. Nyní je na jeho místě parčík, neboť žádný z návrhů na dostavbu prozatím nebyl úspěšný.
V areálu radnice je zřízena výstavní síň, navštívit lze i románské a gotické sklepení, můžeme vystoupit na ochoz radniční věže. Přístupné jsou i některé historické interiéry.
Do historických místností ve druhém patře se vstupuje renesančním portálem z konce 16. století. Zasedací sál je vyzdoben rozměrnými plátny Václava Brožíka z druhé poloviny 19. století. První představuje mistra Jana Husa před Kostnickým koncilem a druhý připomíná volbu Jiřího z Poděbrad za českého krále, která se odehrála zde na radnici v roce 1458. Nejhodnotnější místností radnice je pozdně gotická stará radní světnice s trámovým stropem, pomalovaným v 18. století. Nad původním obložením stěn jsou umístěny znaky pražských cechů. Z několika plastik je třeba obzvláště připomenout mimořádně hodnotnou gotickou dřevořezbu Ecce Homo (Trpící Kristus) z doby kolem roku 1400.
Návštěvníky bezesporu nejvíce zajímá radniční orloj. Byl zřízen již v roce 1410 hodinářem Mikulášem z Kadaně a astronomem Janem Šindelem. Mistr Hanuš z Růže, z pověstí známý jako autor díla, orloj pouze v roce 1490 opravil. Figurky apoštolů nad astrolábem byly osazeny až v 17. století. Dnes se těší mimořádné pozornosti, avšak kdysi si vzdělaní Pražané naopak pochvalovali, že zde na rozdíl od jiných orlojů chybí figurky „tatrmanou“ pro pobavení prosťáčků a že stroj ukazuje pouze čistou astronomickou vědu. Celý orloj byl důkladně renovován ve druhé polovině 19. století, tehdy byla osazena i nová kalendářní deska od Josefa Mánesa. Bohužel celé zařízení bylo zničeno v Květnovém povstání v roce 1945. O dva roky později byly Vojtěchem Suchardou vyřezány nové sošky apoštolů, sochař ještě zamýšlel přidat k nim postavu Jidáše, jemuž by dal podobu protektorátního ministra školství a národního zrádce Aloise Moravce. Tento úmysl však nebyl uskutečněn. Nákladné opravě byl později podroben i vzácný hodinový stroj, pohánějící složitý mechanismus astrolábu.
Zlatá ručička ukazuje na ciferníku jak čas středoevropský (římské číslice), tak i čas staročeský (gotické číslice). Naši předkové dělili čas na 24 hodin, které se počítaly od západu slunce, proto gotické číslo 24 je na ciferníku umístěno vždy proti tomu římskému číslu, jež momentálně označuje hodinu slunečního západu. Zlacené oblouky s arabskými číslicemi znázorňují planetární hodiny, které měly nestejnou délku. Bylo jich dvanáct od východu do západu slunce a dvanáct od západu do východu. Zlacené slunce kopíruje denní pohyb Slunce po obloze – přetne čáru s nápisem Aurora (svítání), pak Ortus (východ), Occasus (západ) a Crepusculum (soumrak). Znázorněn je i pohyb Slunce podél znamení zvěrokruhu. Měsíc je z poloviny tmavý a z poloviny světlý. Podle toho, jak je k divákovi natočen, udává měsíční fáze. I on putuje po ciferníku a ukazuje, ve kterém znamení ekliptiky vychází (kde přetne čáru Ortus) a kde zapadá (Occasus). Ručička s hvězdou ukazuje hvězdný čas, důležitý pro výpočet horoskopů. Uprostřed ciferníku je namalována Země, kolem níž se otáčí Slunce i znamení ekliptiky; na pražském orloji je znázorněno ptolemaiovské zeměstředné pojetí vesmíru.
Po prohlídce Radnice obejdeme radniční věž a po chodníku, na němž jsou vyznačeny kříže jako upomínka na 27 českých pánů, kteří v těchto místech byli popraveni, dojdeme podél parčíku na místě zbořeného křídla radnice (vážně poškozeného v květnovém povstání 1945) k monumentálnímu vrcholně baroknímu průčelí chrámu sv. Mikuláše.
Původem gotický chrám, při němž byl roku 1635 zřízen konvent řádu benediktinů, přestavěl ve vrcholně barokním slohu v letech 1732 – 1735 Kilián Ignác Dientzenhofer, týž, který stavěl i kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Již vícekrát jsme se mohli přesvědčit, že barokní sloh dbal velmi pečlivě na panoramatické dotvoření ulic a náměstí. Platí to i o tomto chrámu. Jeho vstupní průčelí bylo obráceno do úzkého prostranství Židovského Města, a nemuselo proto být nijak výrazně vyzdobeno. Zato chrámový bok se obracel přímo k Staroměstské radnici do malého náměstíčka, původně Kurného trhu, odděleného od Staroměstského náměstí dnes zbouraným domem Krennovým a severním křídlem radnice. Proto je boční průčelí chrámu bohatě zdobeno a vzbuzuje dojem, že je zde umístěn hlavní vchod. Výzdoba fasády byla koncipována pro pohled zblízka, jak je patrné ze sklonu soch umístěných na fasádě. Nynější dálkový pohled ze Staroměstského náměstí se otevřel až po asanaci. Interiér je zdoben bohatou štukaturou od Bernarda Spinettiho a barokní freskou Kosmy Damiána Assama s výjevy ze života sv. Mikuláše a sv. Benedikta.
Kostel byl zrušen v roce 1787 a poté sloužil různým účelům, mimo jiné též provazochodeckým exhibicím, které se konaly v jeho kupoli. V roce 1791 zde vystavoval francouzský vzduchoplavec a přemožitel kanálu La Manche Jean-Pierre Blanchard vzduchoplaveckou techniku. Roku 1871 byl dán do užívání ruské pravoslavné církvi (z té doby pochází mohutný lustr ve tvaru carské koruny) a od roku 1920 slouží československé církvi husitské.
Podél chrámu vstoupíme na náměstí Franze Kafky. Pamětní deska umístěná na domě U věže (čp. 24/5) nás upozorňuje, že se tu v roce 1883 narodil pražský židovský spisovatel Franz Kafka. Nejde však přímo o rodný Kafkův dům, neboť ten byl zbořen roku 1897. V dnešním domě byla zřízena pamětní síň. Zde naši vycházku zakončíme.